Filmy

Berlin Alexanderplatz je nevýznamnější z filmů Rainera Wernera Fassbindera (1945–1982), se svými 930 minutami také zdaleka nejdelší. Fassbinderův Berlin Alexanderplatz je prostřední ze tří dosavadních pokusů adaptovat pro film experimentální román Alfreda Döblina z roku 1929.

Effi Briestová je příliš mladá, když si bere ambiciózního barona von Instettena. Setkání s majorem Crampasem jí dočasně zpestří život. Po letech se baron dozví o dávno ukončeném vztahu své ženy a dojde ke katastrofě. Fassbinder se úzce drží literární předlohy (Theodor Fontane), a přesto rozvíjí velmi samostatný vizuální jazyk.

Letargii skupiny znuděných mladých lidí přeruší příchod řeckého gastarbeitera, který vyvolá prudkou agresi. Toto rané dílo, inscenované podle Fassbinderovy vlastní divadelní hry ve statických obrazech, které neustále vyprávějí o uzavřenosti, stagnaci a ochromené společnosti, bylo pro mladého filmaře milníkem.

Rok 1957 v malém německém městě. Jeho skutečným vládcem je stavební podnikatel Schuckert. Ve „Vile Fink“, což je noční podnik a nevěstinec pro „lepší společnost“, si vydržuje coby svou soukromou děvku zlatý hřeb večera – barovou zpěvačku Lolu. 

Rok 1943. Zatímco venku padají bomby, Herrmann slaví frontový sňatek s Marií. Jsou spolu jedinou noc, pak musí Herrmann na východní frontu. Marie bojuje o své štěstí, o svého muže, o svoji práci. Cílevědomost z ní však postupně učiní fantóma úspěchu a prosperity.

Epizoda z „příspěvkového“ filmu na téma vypjaté společenské situace v roce 1977, kdy v Německu kulminují aktivity druhé generace radikálně teroristické skupiny RAF. „Když krutost dosáhne určitého bodu, je jedno, kdo ji páchá. Jenom ať skončí.“

Hlavní hrdina této hořce sarkastické černé komedie, hysterický introvert Walter Kranz, který byl v roce 1968 oslavován jako „básník revoluce“, se dostává do tvůrčí krize. Když po letech vyplodí báseň, zjistí se, že jde o text, který napsal už na počátku století lyrik Stefan George – krasoduch, jenž programově nevnímal realitu a vytvářel kolem sebe svět, jaký bychom dnes nazvali virtuální. 

Emmi, starší uklízečka, se zamiluje do Aliho, mnohem mladšího gastarbeitera z Maroka, a vezme si ho. Emmini příbuzní a sousedé reagují s nepochopením, dokud nezjistí, že pár je zneužitelný. Tlak na ně je však příliš velký. "Film o lásce, která je vlastně nemožná, ale přesto možná". (Rainer Werner Fassbinder)

Effi Briestová je příliš mladá, když si bere ambiciózního barona von Instettena. Setkání s majorem Crampasem jí dočasně zpestří život. Po letech se baron dozví o dávno ukončeném vztahu své ženy a dojde ke katastrofě. Fassbinder se úzce drží literární předlohy (Theodor Fontane), a přesto rozvíjí velmi samostatný vizuální jazyk.

Letargii skupiny znuděných mladých lidí přeruší příchod řeckého gastarbeitera, který vyvolá prudkou agresi. Toto rané dílo, inscenované podle Fassbinderovy vlastní divadelní hry ve statických obrazech, které neustále vyprávějí o uzavřenosti, stagnaci a ochromené společnosti, bylo pro mladého filmaře milníkem.

Rok 1943. Zatímco venku padají bomby, Herrmann slaví frontový sňatek s Marií. Jsou spolu jedinou noc, pak musí Herrmann na východní frontu. Marie bojuje o své štěstí, o svého muže, o svoji práci. Cílevědomost z ní však postupně učiní fantóma úspěchu a prosperity.

Hlavní hrdina této hořce sarkastické černé komedie, hysterický introvert Walter Kranz, který byl v roce 1968 oslavován jako „básník revoluce“, se dostává do tvůrčí krize. Když po letech vyplodí báseň, zjistí se, že jde o text, který napsal už na počátku století lyrik Stefan George – krasoduch, jenž programově nevnímal realitu a vytvářel kolem sebe svět, jaký bychom dnes nazvali virtuální. 

Emmi, starší uklízečka, se zamiluje do Aliho, mnohem mladšího gastarbeitera z Maroka, a vezme si ho. Emmini příbuzní a sousedé reagují s nepochopením, dokud nezjistí, že pár je zneužitelný. Tlak na ně je však příliš velký. "Film o lásce, která je vlastně nemožná, ale přesto možná". (Rainer Werner Fassbinder)