Berlin Alexanderplatz je nevýznamnější z filmů Rainera Wernera Fassbindera (1945–1982), se svými 930 minutami také zdaleka nejdelší; realizován mohl být pouze ve formě televizního seriálu, od dob premiéry až dodnes se ale opakovaně promítá i ve své „kompaktní“ formě, tedy jako „jeden film“. V poválečných dějinách německého filmu představuje Berlin Alexanderplatz totéž, čím byl o půl století dřív, ve „zlaté“ expresionistické éře, Metropolis Fritze Langa: troufale ambiciózní kolos, čnící vysoko nad vším ostatním – z hlediska uměleckého i z hlediska produkčního. Fassbinderův Berlin Alexanderplatz je prostřední ze tří dosavadních pokusů adaptovat pro film experimentální román Alfreda Döblina z roku 1929. Seriál vzbudil při prvním uvedení hlasitý odpor u části západoněmeckého publika, což ale nemělo prakticky žádný vliv na další, prakticky už bezvýhradně kladné přijetí díla.
Jednotlivé epizody, jak je pojmenoval Fassbinder (a datum jejich projekce):
1. Trest začíná (19. 10. 2022)
2. Jak se má žít, když člověk nechce zemřít (21. 10. 2022)
3. Úder kladivem do hlavy může zranit duši (21. 10. 2022)
4. Hrstka lidí v hloubce ticha (21. 10. 2022)
5. Střihač s mocí od milého Pánaboha (22. 10. 2022)
6. Láska, to vždycky hodně stojí (22. 10. 2022)
7. Zapamatuj si, nádor se může vždy amputovat (22. 10. 2022)
8. Slunce ohřívá duši, která se ale občas spálí (22. 10. 2022)
9. O věčnostech mezi mnoha a málo lidmi (22. 10. 2022)
10. Osamělost dělá trhliny také ve zdech bláznovství (23. 10. 2022)
11. Vědění je moc a ranní ptáče dál doskáče (23. 10. 2022)
12. Had v duši hada (23. 10. 2022)
13. Vnějškovost, nitro a tajemství strachu před strachem (23. 10. 2022)
14. Můj sen o snu Franze Biberkopfa (24. 10. 2022)
Událost na Facebooku
Článek o Raineru Werneru Fassbinderovi: „Spát mohu, až budu po smrti.“
